Povstání henleinovských ordnerů v září 1938 v Habartově a dalších obcích na Sokolovsku 3

Jiří John, německý antifašista

Téhož dne napadli henleinovští ordneři i četnickou stanici na Bublavě na Kraslicku. Bublava je obec v Krušných horách. Leží těsně na státní hranici mezi ČSR a Německem. V obci byla i silná organizace KSČ a zdejší komunisté informovali jak četníky, tak i celníky, že se chystá napadení stanice i celnice a nabízeli jim i svoji pomoc. Byli však odmítnuti.

Hned ráno 13. září vnikli ordneři do budovy celnice a celníky, kteří měli přísný zákaz použít střelné zbraně (budova celnice byla na hraniční čáře a i zbloudilá střela, jež by vnikla na říšské území mohla být záminkou k napadení republiky Německem), zatlačili ke zdi a odzbrojili je. Přišel ale místní starosta a vymohl pro ně volný odchod k četnické stanici v obci. Ta se nalézala v budově místní pošty.

Četnické velitelství v Kraslicích se nemohlo do Bublavy dovolat, neboť i zde bylo přerušeno telefonní spojení na poštu, a proto i sem poslalo pohotovostní oddíl četníků. Na četnický autobus ihned po jeho zastavení byla zahájena palba. Řidič Falbr byl střelen již u volantu. Rozpoutala se palba. Četníci se obávali, aby střely nezalétly na říšské území. Při střelbě byli opatrní a jejich střelba byla proto málo účinná. Ukryli se na stanici. Když do Kraslic nedošla žádná zpráva, bylo rozhodnuto vyslat další autobus, jenž měl při zpáteční cestě za úkol evakuovat děti a ženy z rodin celníků i četníků.

V Bublavě se zatím přítomní četníci, celníci a několik členů SOS na stanici zabarikádovali a čekali na další pomoc. Autobus s četníky z Kraslic přijel. Pomoc do Bublavy dorazila ze sousední Stříbrné. Byla však přivítána ručními granáty a při nerovném boji, který se rozpoutal mezi četníky a ordnery, byli usmrceni vrch. stržm. František Novák a stržm. Josef Brčák. Ordneři pak granáty zaútočili na četnickou stanici, obránce odzbrojili a celou posádku odvlékli na celnici. Zajatí četníci, celníci a členové SOS si museli lehnout na podlahu. Během noci navštívil celníci Georg Böhm, poslanec československého parlamentu za SdP, bývalý drogista z Kraslic, a nařídil přítomným ordnerům, aby v případě útoku na celnici z české strany usmrtili zajatce.

Ve vedlejší Stříbrné byl v té době umístěn vojenský oddíl posílený členy SOS, jemuž velel major četnictva Vája. Ten chtěl proti Bublavě zaútočit a nastolit tam opět pořádek. Velitel divize však Váju odvolal. Nad Kraslickem, Sokolovskem a Loketskem bylo vyhlášeno stanné právo. Mezitím zajatí četníci, celníci i příslušníci SOS byli převezeni do Saska a uvězněni v Saské Kamenici (Chemnitz), ve Freiburgu, v Zeitheimu a v Elsterhorstu. Asi za měsíc, již po zabrání českého pohraničí, byli na nové celnici u Terezína „Na Krétě“ předány čsl. úřadům.

K nepokojům a k henleinovským demonstracím i k násilnému vystoupení ordnerů došlo též v Chodově. I zde bylo přerušeno telefonní spojení na četnickou stanici. Do obléhání a střílení na stanici se kromě ordnerů zapojili i hasiči. Při obraně zdejší pošty byl vážně zraněn příslušník státní policie, povolaný z Karlových Varů, Jaroslav Ježek. Svému těžkému zranění za několik dní podlehl. Při přestřelce byl zastřelen jeden ordner.

17. září 1938 se konal v tělocvičně české menšinové školy v Sokolově státní pohřeb padlých četníků. Na katafalku stálo pět černých rakví a tři rakve bílé. Na Sokolovsku zastřelení vojáci byli pohřbeni ve svých domovech.

Hitlerovým štvavým norimberským projevem byla vlastně vyhlášena válka proti ČSR a jejím důsledkem bylo povstání drtivé většiny občanů německé národnosti proti ČSR. Důsledkem bylo odtržení historického území českého státu a jeho připojení k říši.

Nutno ovšem říci, že ne všichni občané ČSR německé národnosti v pohraničních územích, tedy i na Sokolovsku, se zúčastnili povstání. Řada z nich stála věrně na straně Československa. V Sokolově v té době dožíval svůj život Šimon Stark, poslanec Říšské rady ve Vídni z doby Rakouska-Uherska, který byl zakladatelem strany Svobodných socialistů (Freie Socialisten), jež byla v letech 1902-1918 ve zdejší oblasti velmi úspěšná. Š. Stark v té době spolupracoval s T.G.Masarykem. V r. 1911 se TGM zúčastnil předvolební schůze této strany v Sokolově. Když do tohoto města přišli nacisté, ihned Š. Starka zatkli a při výslechu jej zmlátili tak, že jim ve vězení zemřel. Nenávist nacistů vůči demokraticky smýšlejícím lidem byla bezmezná.

V Sokolově v Hornickém domě měla sídlo německá sociálně demokratická strana. Ta založila, podobně jako sociálně demokratické organizace v dalších oblastech našeho pohraničí, ještě v době před ohrožením republiky organizaci „Rote Wehr“ (Rudá obrana), která původně měla sloužit pouze k ochraně schůzí a dalších akcí sociálních demokratů. V době bezprostředního ohrožení Československa vstupovali do ní i němečtí komunisté. Příslušníci Rote Wehr bojovali se zbraní v ruce po boku čsl. ozbrojených jednotek proti ordnerům a členům nacistického freikorpsu.

Všude v průmyslových centrech okresu byly činné organizace sociálně demokratické i komunistické. Když přišli nacisté v těchto místech k moci a k vládě, zejména po obsazení německým wehrmachtem, nastalo veliké zatýkání a zavírání. Existují z té doby snímky, kdy v Kynšperku nad Ohří nacisté vodili drogistu Viertelmeistra po ulicích města s cedulí na zádech, na níž měl napsáno: „Volksverräder“ (Zrádce národa). Tento pán se provinil tím, že byl funkcionářem sociálně demokratické strany a věrným občanem ČSR. Každý proto mohl na něj beztrestně plivnout.

Největší zatýkání sociálních demokratů a komunistů však proběhlo v Kraslicích a okolních obcích, v Rotavě, Stříbrné a na Bublavě. Ti byli ihned po příchodu wehrmachtu do Kraslic pozatýkáni a se zdviženými rukama voděni městem. Poté byli rozváženi do věznic v Ostrově, Chebu, Sokolova. Odtud vedla jejich cesta do všech možných věznic a koncentračních táborů v Německu. Velmi mnoho z nich se konce války nedočkalo.

Nezapomeňme, že oběťmi zvířecího německého nacismu již v té době byli nejen Češi a Slováci, nýbrž i občané Československa německé národnosti!